Ve dnech 12.-16. srpna proběhlo na jesenické faře již třetí pokračování úspěšného příměstského tábora Transamerika. V průběhu tohoto týdne se děti, stejně jako v předešlých letech, na týden vžily do role indiánů. I přesto, že tým instruktorů prošel výraznou proměnou a poněkud omládl, příběh byl opět našlapaný a všechny malé indiány vtáhl do děje.
Tým dobrovolníků z organizace EduArt si letos pro děti připravil zajímavý příběh s morálně-ekologickým poselstvím. Kmen Nahuaty (naši malí indiáni) se celý týden snažil rozluštit záhadu zániku dávné civilizace kmene Totoniků, kteří, jak jsme se dozvěděli, byli velmi vyspělí, ale i přesto žili své životy zhýrale a nevážili si darů, které jim příroda dávala, nevážili si ani sebe navzájem, neposlouchali se a mysleli každý jen na sebe. To pak vedlo k jejich postupnému zániku. Proto se tým vedoucích celý tábor snažil směřovat opačným směrem – děti jako kmen Nahuaty se musí chovat tak, jak by se měl chovat člověk v dnešní době. Velký důraz byl kladen na vzájemnou spolupráci mezi dětmi samotnými, i s vedoucími. Děti proto byly často míchány do různých skupinek, aby si zvykly pracovat také s těmi, se kterými se normálně nebaví. Při reflexích se šamanem, které probíhaly vždy ráno a odpoledne, měly za úkol si vzájemně naslouchat a také nebát se projevit se nahlas, nemít strach říct před ostatními svůj názor.
Další cíl, který si letošní Transamerika stanovila, bylo vzbudit zájem dětí o muzeum. Malý indiáni navštívili interaktivní výstavu o lesích ve Vodní tvrzi, která proběhla i se zajímavým výkladem, který je moc bavil. Snaha ukázat, že muzeum není nudná zábava jen pro dospělé, se setkala s úspěchem, dle všeho děti odcházely spokojené.
Indiáni během tábora získali mnohé nové zkušenosti, vyrobili si čelenky a indiánská trička, brodili se proti proudu řeky, střetli se s nesmrtelným Totonikem Atreiem a nejvzdělanějším historikem všech dob profesorem Sumerleem. Někteří zažili svoji první noc pod širákem, opekli buřty, hráli nespočet her, stavěli železnici, bojovali s bandity, spolupracovali, bavili se, navázali nová přátelství a hlavně nalezli Totoniky.
A jak vypadal lék, který zachránil Tototniky a o kterém nakonec Nahuaty zjistili, že když se ho budou držet, zachrání i je? Nebylo to nic jiného, než pět jednoduchých pravidel, kterými by se měl řídit každý z nás, aby vedl spokojený život a ještě k tomu tady něco dobrého zanechal i pro další generace. A tady jsou: 1. Měj úctu k přírodě (to naši malí indiáni zvládli, když po sobě uklidili nepořádek, který vznikl po velké bitvě s bandity). 2. Neplýtvej jídlem. 3. Šetři vodou. 4. Neplýtvej časem (ten na Transamerice běží tak rychle, že ani není možné jím plýtvat) 5. Naslouchej druhým (to jde někdy hůř a někdy lépe, ale jak se říká: snaha se cení).
Děkujeme všem, kteří s námi spolupracovali a pomohli nám vytvářet prostředí pro jedinečnou a novou zkušenost dětí. Děkujeme především Mgr. Stanislavu Kotlářovi, který nám poskytl zázemí Římskokatolické fary v Jeseníku, Mgr. Pavlu Rušarovi a Mgr. Matějovi Matelovi, kteří nám věnovali svůj čas a podporu v rámci Vlastivědného muzea v Jeseníku a hudební skupině Wassawassa, která nám pomáhala dotvořit atmosféru finální aktivity tábora.
Doufáme, že si děti z Transameriky odnesly aspoň tolik, jako my vedoucí a těšíme se na další rok!
Fotografie z akce naleznete zde.
Za EduArt
Lucie Uhrová
