Tančit se dá mnoho způsoby i z mnoha různých důvodů. My jsme se na přelomu prázdnin rozhodli v Tančírně – srdci Rychlebských hor – tančit pro radost. A to nejen pro svou vlastní, ale také pro tu, kterou můžeme předat dál. Radost byla velkým tématem našeho prosluněného tanečního tábora.
Hned první den jsme se totiž setkali (velká skupina holek a dva stateční kluci) s Duchem lesa, který nám sdělil, že ač se o Tančírnu a její okolí stará již desítky let, rozhodl se z tohoto kraje odejít, protože ho zde už nic netěší a nenachází radost v ničem. Rozhodli jsme se to nedopustit a každý den jsme kus radosti, kterou jsme sami objevili (kromě radosti z tance to byla například radost z poznávání pomocí smyslů, ze sportu, z adrenalinu, z tvoření či překonání strachu nebo sebe sama), symbolicky nalepili na kartonové srdce. To jsme měli v úmyslu poslední den tábora Duchovi lesa předat. Srdce se rychle plnilo barevnými kuličkami a vše se blížilo ke zdárnému konci.
V pátek po návratu z oběda nás však zasáhla skutečnost, že srdce zmizelo. Z dopisu jsme se dozvěděli, že ho ukradl dávný sok našeho lesního přítele sídlící na zřícenině Rychleby a bez velkého váhání jsme se vydali na výpravu, na které jsme splnili nejeden úkol (včetně sjezdu z věže zříceniny na lanovce). Na Rychlebech jsme se setkali s tolik čekávaným Duchem lesa a po setmění také s tajemným Rychlodějem.
Přes prvotní obavy jsme zjistili, že spíše než zlí je Rychloděj smutný a opuštěný a zatoužil také po kousku radosti. Srdce jsme od něj získali zpět a konečně ho předali do rukou Ducha lesa, osamělého Rychloděje jsme však pozvali mezi sebe a všichni strávili krásný večer u táboráku pod hvězdnou oblohou. Pod ní jsme také zalehli a ráno i spolu s Duchem lesa a rodinami tanečnic a tanečníků v Tančírně oslavili a zároveň zakončili naše dobrodružství tancem, který jsme každé dopoledne tanečního týdne trénovali.
Doufáme, že radost, kterou jsme na táboře objevovali a prožili zůstane v srdci nám i těm, kterým jsme se ji snažili předat.
Fotografie z akce naleznete ve fotogalerii.(autor Eva Glogarová a Marek Kačor)
Za EduArty Nika