Česká Ves ožila s Masopustem po 50 letech

Medvěd v kole roztočil jelito i bábu s nůší! Nádherné zimní počasí, krásné a nápadité masky, přátelská a radostná atmosféra – tak by se dal v jedné větě shrnout českoveský masopust konaný v sobotu 10. února 2018.

 

Za zvučného doprovodu Oškerovy dechovky a pod vedením Masopusta a jelita prošel průvod maškar centrem obce – vyrazil od ZŠ, kde byl pohoštěn jejími zástupci a kde také starosta udělil Masopustovi právo vládnou pro tento den obci předáním klíče od ní. Přes zastavení a občerstvení u fotbalistů, hasičů, farnosti a DPS, kde spojili síly místní pracovníci se spolkem pro Českou Ves, došel až do prostor Veterán klubu. Zde se o výborné pohoštění postaral spolek Českoveské ženy. Po celou dobu průvodu se zpívalo, hrálo, tančilo s medvědem a zástup masek, mezi kterými jsme mohli spatřit smrtku, šaška, řezníka, prase a mnoho dalších, vyvolával masopustní pokřiky.

Na závěr byla pochována basa, v jejímž nesení se během průvodu střídaly děti a nastal čas navrácení klíče do rukou starosty a ukončení veselí. To však Masopust odmítl, nechtěl se své vlády vzdát. Děti nezaváhaly, Masopusta po honičce chytily, klíč mu odebraly a vyhnaly ho pryč. Masopust odcházející z obce rozvodněnou řekou nám však slíbil, že se zase vrátí. A my v to doufáme také.

Užili jsme si s ním spoustu legrace, veselí, dobrého jídla i pití a krásného setkání s lidmi, s nimiž se často jen potkáváme či míjíme na ulici. Dal nám prostor pobýt spolu, navzájem se uhostit a poznat se bez zábran, které pod maskami opadávají. Jak jsme se však dozvěděli z úst ministranta při zastavení u českoveské farnosti a později také rabína při pochování basy, je čas veselí i čas půstu, který nám právě nastává a je dobré jej využít například k zamyšlení nad směřováním vlastního života a některých požitků se v této době vzdát.

Do organizace masopustu se zapojilo velké množství lidí, jimž patří upřímný dík za to, že byli ochotni věnovat svou energii a čas k přichystání krásné akce a výborného pohoštění pro své spoluobčany.

Foto z akce v galerii (autor Roman Janas).

NL

Českoveský masopust 2018

Přijďte se spolu se svými sousedy a spoluobčany poveselit na masopustní průvod v maskách centrem obce. Setkáme se v 10 hodin před ZŠ, kde se naučíme masopustní písně a každý obdrží na cestu potřebný kalíšek. Během průvodu nás čekají zastávky s občerstvením, které si pro nás chystají některé českoveské spolky a oddíly. Zastavíme se na hřišti u fotbalistů, před starou hasičárnou se setkáme s hasiči, před kostelem se zástupci z farnosti a před domem s pečovatelskou službou se spolkem pro Českou Ves. Na závěr nás uhostí Českoveské ženy v prostorách Veterán klubu. K veselému průvodu nám zahraje Oškerova dechovka. Budete-li chtít uhostit vaše sousedy i vy, jakýkoliv druh občerstvení bude vítán. Těšíme se na vás a vaše masky!

Naše poctivé svátky s EduArtem

Jedním z cílů naší organizace je skrze pořádané akce upozorňovat na skutečnou podstatu svátků. V prosinci se k tomuto naskytly hned tři příležitosti.

Prvním z nich byl příchod svatého Mikuláše, který se odehrál, stejně jako zbylé dvě akce, na Rejvízu při horské chatě Férovka. Letos to nebylo jednoduché, protože čerti, kteří vařili v pekle guláš, do ohně přiložili žebříkem nachystaným pro Mikulášův příchod z nebe a stihli ještě roztrhat andělskou knihu s adresáty dárečků. Děti se však nenechaly pekelníky zastrašit a kromě nácviku písní pro Mikuláše, pro něj také stloukly žebřík nový a navrch ještě svázaly šálu. Nezaváhaly ani jít až do pekla pro jednotlivé listy knihy a poté již mohl Mikuláš bez potíží přijít mezi ně. Krásnou atmosféru této zčásti venkovní besídky podpořily kupy perfektního prašanu vyzývající například i k bitvě s čertem.

 

 

 

 

Beze sněhu se musela obejít akce Živý Betlém konaná 26. 12. Na 180 lidí se přesto zvedlo z tepla domovů, aby se poklonilo narozenému Ježíškovi. Než se tak stalo, musel anděl přesvědčit nedůvěřivé pastýře, aby se k Betlému vydali a navíc bylo nutné rozsvítit nad Betlémem hvězdu. Děti se do obou úkolů vrhly s vervou sobě vlastní – sesbíraly paprsky hvězdy roztříštěné po louce a hvězdu společnými silami rozsvítily. Anděla, který by se jinak ke vzletu sám neodhodlal, vytáhly děti po lanovce do výše, odkud zvěstoval pastýřům radostnou zvěst. Ti konečně uvěřili a společně s ostatními se vydali ke chlívku, kde krásná Maria kolébala malého Ježíška, jemuž jsme zazpívali a klaněli se. Příchozí také mohli podpořit činnost místní charity zakoupením punče.

Poslední den v roce často patří bilancování, hodnocení či plánování. Projít si uplynulý rok mohly také děti s rodiči, kteří zavítali k Férovce. Bylo pro ně nachystáno 12 úkolů, každý tematicka odkazoval k jednomu měsíci. Dvanáctým úkolem bylo napsat či nakreslit na hvězdu své přání do nového roku a upevnit na trám chlívku, kde před pár dny pobývala Svatá rodina. Po splnění a získání všech dvanácti razítek čekala na každého sladká odměna.

Ani jedna událost by se nemohla uskutečnit bez značného nasazení mnoha dobrovolníků, kterým tímto děkujeme, stejně tak chatě Férovka za poskytnuté zázemí.

Foto ze všech tří akcí v galerii

Zaposlouchali jsme se do Sametové revoluce

Dne 17. 11. si každoročně připomínáme demonstraci studentů v Praze, která odstartovala sled událostí známých jako Sametová revoluce. Letos jsme slavili již 28. listopadové výročí a zdá se, že je stále velká potřeba si jej připomínat, přibližovat a tím si lépe uvědomovat hodnotu svobody.

 

 

 

 

 

 

 

Na horské chatě Josefa Odložila Férovka tým EduArtu připravil sametové dílny pro děti – tvořily si placky s českou vlajkou, přívěšek na klíče v trikoloře a pak společnými silami autentickou českou vlajku. Shlédly také několik tematických animovaných filmů. Pro děti následoval animační program v tělocvičně na téma svoboda/nesvoboda pod vedením manželů Hanulíkových a paralelně probíhala beseda s panem Petrem Košackým, který jakožto účastník dění, pamětník polistopadových událostí a spoluzakladatel OF v Jeseníku, mohl podat autentickou výpověď a podělit se o své osobní zážitky z revoluční doby. Z řad posluchačů promluvil také tehdejší student medicíny v Olomouci. Na závěr besedy pan Košacký odpovídal na dotazy posluchačů a rozproudila se diskuze.

Poté již děti i účastníci besedy měli možnost shlédnout dramatizaci písně Karla Kryla Nevidomá dívky v podání Kristýny Hanulíkové a společně se vypravit ven. Venku byla rozžehnuta vatra svobody, připomněli jsme si, že svoboda je jako onen oheň – může nám dobře sloužit, ale musíme se učit správně s ní nakládat. Zazněla český hymna jejíž závěr doprovázelo cinkání klíčů.

Závěr celé akce patřil dobovým písním. Za doprovodu muzikantů jsme zazpívali písně Marty Kubišové, Spiritual kvintetu, Karla Kryla a mnohých dalších. Věříme, že program umožnil všem účastníkům uvědomit si, že naše svoboda není automatická, že i svoboda má své mantinely a že stojí za to bojovat, abychom v ní mohli žít.

Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě i realizaci, zejména panu Petru Košackému, Kristýně a Honzovi Hanulíkovým, panu Michalu Blaškovi za hudební doprovod a Férovce za poskytnuté zázemí.

EduArti

Foto z akce v galerii

Prožít dušičky -nečekaně největší EduArtí akce

Smrt patří k životu jako sloni k chobotu, hlásal podtitul akce, která proběhla poslední říjnový den v jesenickém informačním centru Katovna. Nejen o této skutečnosti se mohlo přesvědčit okolo 150 dětí – nejprve žáci čtvrtých a pátých tříd základní školy z Jeseníku a České Vsi, odpoledne pak veřejnost.

 

 

 

 

 

 

Žáci shlédli na začátku programu scénku, která je uvedla do tématu smrti. Poté se prostřídali na třech stanovištích. První skupina se vydala ke kořenům obrazně i skutečně – ve sklepním prostoru si vyráběla své vlastní rodokmeny z klacíků, provázků a kartiček a při výrobě došla až ke generaci svých praprarodičů. Spousta z nás si jména těchto předků vybavuje stěží a tak vznikl hezký návod pro děti, jak toto téma otevřít doma s rodiči – jak se jmenovala prababička? Proč si vzala pradědečka? Kde se narodili a proč se přestěhovali?

Na druhém stanovišti si děti zahrály hru „Kufr života“, během níž si zaběhaly a zároveň mohly pozorovat, jak se mění naše životní hodnoty ve stále obtížnějších životních situacích. Vyvstaly otázky – po čem toužím, když mám celý život před sebou a nic mě netíží? Co potřebuji, když mě okolí nebere? Co, když mi zemře někdo blízký? A o co budu usilovat, když mi budou zbývat tři poslední dny
života? Vím, kdy tyto dny přijdou?Na posledním stanovišti žáci shlédli animovaný tematický film a měli možnost rozebrat nejen ho, ale také úvodní scénku a celkově téma smrti s terapeutkou. Na závěr společného povídání si vyrobili svíčku z včelího vosku.
Odpoledne byla Katovna otevřena veřejnosti, přicházely hlavně rodiny s dětmi. Opět byla možnost vyrobit si svíčku, rodokmen, ozdobu z tújí na hrob nebo shlédnout animovaný film. Po setmění se dějiště přeneslo do ulic města. Odvážlivci odhodlaní vyhrát bitvu na straně světla proti temným silám vyrazili k Vodní tvrzi, kde se jim představilo pět již zemřelých postav pan továrník, řeholní sestra, vědkyně, umělkyně a bylinkářka. Jejich světlo, které zde zažehli, bylo však pohlceno temnotou a na hráčích bylo opět ho rozžehnout a rozmnožit. Temné síly byly zákeřné, nebylo snadné je porazit, ale díky nasazení, rychlosti, spolupráci a důvtipu se to hráčům podařilo a nádvoří Vodní tvrze opět rozzářila světla svíček.
Celodenní program uzavřel působivý koncert Ondřeje Kozáka s tematickými písněmi, jenž byl proložen poezií Jana Skácela, Jiřího Wolker a Otakara Ševčíka, již četl poslední zmiňovaný autor.

Je dobré klást si základní otázky. Bylo pro nás velkým potěšením, že jsme na některé z nich mohli společně s dětmi hledat odpovědi, připravit se na Dušičky jako na svátek, kdy vzpomínáme na
své zemřelé, přemítáme o jejich odkazu a pokoušíme podívat se na svůj vlastní život s tím, že k němu smrt patří. Velké díky ze strany EduArtu náleží Katovně, zejména paní Agnieszce za její péči, českoveské a jesenické základní škole  za spolupráci, pracovníkům Vodní tvrze a v neposlední řadě dobrovolníkům z kvinty jesenického gymnázia, kteří svým mladickým nadšením dodali potřebnou energii večerní hře.

Foto z akce v galerii

3 adaptační kurzy, 3x zachráněn svět

Během září a na počátku října proběhly na Rejvízu pod taktovkou EduArtu postupně tři adaptační kurzy. Prvních dvou se zúčastnili žáci 6.B a 6.A českoveské základní školy, v posledním z nich jsme se na kurzu setkali s třídou kvintánů z jesenického gymnázia. Vedle běžných cílů adaptačního kurzu čelily třídy zásadní výzvě – zachránit svět.

Na druhý den kurzu byl podle pradávného aztéckého kalendáře předpovězen konec světa. Bylo nutné nalézt sluneční kámen, jenž by se měl podle historických dokumentů nacházet v podhůří Jeseníků. Na Rejvíz účastníci putovali vždy pěšky rozděleni do tří skupin. Šli po různých cestách a plnili rozdílné úkoly, které měly napomoci k nalezení kýženého kamene. Mladší z nich se potom na Chlapeckých kamenech setkali s aztéckou ženou znalou aztéckého písma a kultury, která je po zbytek kurzu doprovázela. Starší museli navázat na bádání českoněmeckých usedlíků z časů před odsunem Němců.

Po doputování již žáci a studenti plnili řadu aktivit, které je přibližovaly k cíli (nalezení kamene a vykonání prastarého aztéckého rituálu), prověřovaly jejich schopnost spolupráce, zápal, důvtip a v neposlední řadě daly možnost projevit se jinak než ve školních lavicích. Samotné nalezení kamene a následně posvátné soli potřebné k vykonání rituálu, patřilo k fyzicky a organizačně nejnáročnějším aktivitám, během kterých řada účastníků překonala sebe sama a překročila svou komfortní zónu. Po vykonání rituálu nezbývalo než doufat, že slunce vyjde i další den. Stalo se tak, o čemž jsme se přesvědčili v brzkých ranních hodinách. 

Účastníci byli během třídenního kurzu mimo jiné vystaveni nepohodlí,  fyzické námaze a únavě. Přesto hodnotili aktivity, které je do tohoto nekomfortu dostaly, pozitivně. Přinesly jim neobvyklé zážitky, díky nimž měli možnost poznat zcela nově nebo v jiném světle sebe i své spolužáky, zakusit sílu a úskalí spolupráce a týmového jednání. Věříme, že jim tyto zkušenosti pomohou prožít čas, který spolu budou téměř denodenně trávit, v pozitivní přátelské atmosféře, která podpoří rozvíjení přátelských vztahů i procesy učení. Máme radost, že mnozí ze starších účastníků jsou otevřeni budoucí spolupráci s námi na kurzech a plánovaných akcích.

Děkujeme kolektivu z chaty Férovka za zázemí, třídním učitelům a pedagogickému doprovodu za spolupráci, účastníkům kurzu za nasazení a zápal při cestě ke společnému cíli.

foto z jednotlivých akcí v galerii

Začíná přihlašování do kroužků ve školním roce 2017/2018!

Proběhl dobrodružný příměstský tábor Transamerika

Vydat se do neznáme země, která sice slibuje bohatství i blahobyt, ale také nejedno úskalí, překážky a nebezpečí v podobě divoké zvěře a Indiánů, vyžaduje značnou dávku odvahy a notnou porci nadšení. V naší osadě jsme však tyto ctnosti nalezli u každého z osadníku a pod vedením kapitána Dominika a legendy divokého západu Andyho Fousáče jsme vyrazili vpřed neznámu.

Během pěti dní se nám podařilo vybudovat železnici, stanici, most a vyhlídkovou věž, zažehnat konflikt s Indiány a překazit nekalé záměry banditů. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je pracovat v týmech, stavět jen z toho, co les dá pomocí lan, seker a hřebíků. Zjistili jsme, že stojí-li dvě strany proti sobě, nemusí být nutně jedna z nich zlá a že lze nalézt mírový způsob řešení konfliktu. Poznali jsme spoustu nových kamarádů a naše vztahy utužili při boji proti zákeřným banditům. Zažili jsme také spoustu legrace při společných hrách, zejména při houpání se na obří lanové houpačce. Dokázali jsme napnout svoje síly ke společnému cíli.

Děkujeme farnosti Lipová-lázně za poskytnutí skvělého zázemí, rodičům, že nám s důvěrou svěřili své děti a zejména našim osadníkům, protože týden s nimi každého z nás obohatil .

Eduarti