Nahodili jsme kostru táborů i rejvízských teepee

Půlvíkendové setkání budoucích vedoucích tábora mělo několik jasných cílů – lépe se navzájem poznaz a stmelit v týmu, do kterého k naší velké radosti přibyli noví lidé, posunout se v konkrétním plánování jednotlivých táborů a jako satisfakci za poskytnuté zázemí na Férovce  také obalit kostry tamních teepee a pohnout s fůrou dřeva.

Nemohli jsme začít jinak než ozkoušenými icebreakry, po kterých následoval úvod do teorie fungování lidského mozku s ohledem zejména na budoucí účastníky našich táborů. Těmito zajímavostmi nás hravě provedl Ondra Hanulík a ve večerních hodinách jsme již vytvářeli či doplňovali příběhové linky jednotlivých táborů.

Během sobotního dopoledne jsme vyslechli povídání Dominika Liberdy, který se s námi podělil o základy zážitkové pedagogiky, které demonstroval na vlastních zkušenostech z řady akcí pro děti a mládež. Další čas jsme strávili opět ve skupinách rozdělených podle táborů a odpoledne jsme pustili do úkolu, který jsme mimo jiné brali jako další možnost stmelit se – stavění teepee. Věříme, že budou pevné stejně jako náš tým a přečkají poryvy větrů.

Ačkoliv naše skupina byla velmi různorodá a její věkový rozsah značný, společnou přípravu jsme si užili a na tábory se opravdu těšíme!

Další fotografie z akce ve fotogalerii.

Děti dětem aneb mravenci ve školkách

Vždy mi přišlo trochu líto, když se pracně celý rok nacvičovalo představení, jednou se zahrálo a tím skončila jeho pouť. Rozhodli jsme se proto, že naše představení Jak cvrček málem dohrál nabídneme některým mateřským školám.

Každé představení mělo své vlastní kouzlo. První štace v MŠ Holanova v České Vsi byla celková premiéra, nejen s tímto představením, ale také první vystoupení našeho kroužku. Paní učitelky a děti nás velmi pěkně přijaly a to rozptýlilo naše obavy z nadcházející Divadelní žatvy.

Vystoupení v MŠ Jiráskova bylo v podobně přátelské atmosféře. Po představení si děti mohly vyzkoušet zahrát smyčcem na cvrčkovi housle, zabrnkat na kytaru nebo vyzkoušet mravenčí tykadla či zadeček. Představení dokonce jednu paní učitelku motivovalo k rozhodnutí, že po letech doma vytáhne kytaru a opráší akordy.

Triádu vystoupení zakončilo představeni v MŠ Čapkova. Bylo jedinečné v tom, že jeden z členů našeho uskupení je místní předškolák, hrál tedy přímo pro své kamarády. Celkově děti bavilo hrát pohádku pro své vrstevníky a na každé vystoupení jsme se hodně těšili. Neméně se těšíme na další, tentokrát v parku na akci Tvoříme divadlo ve čtvrtek 31. 5. 2018.

Nika

Další foto ve fotogalerii.

Přišlo jaro do vsi, kde jsi, zimo, kde jsi?

Jaro sice začalo už před několika týdny, ale vzpomínky na kupy sněhu touto dobou loňského roku jsou stále živé a tak nebylo zcela od věci vyhánět zimu až nyní – na konci dubna. Pilotní akce v rámci cyklu Park žije! pořádaná spolkem Sudetikus byla zaměřena právě na vítání jara a EduArt ve Smetanových sadech připravil pro děti zdobení a vynášení Moreny a probouzení pramenů s úkoly.

 

 

 

 

 

 

Zimu jsme vyhnali zapálením a vhozením Moreny do řeky Bělé, ke které jsme došli v průvodu za zpěvu a doprovodu kytary. Když odplula, nastal čas pořádně přivítat jaro a probudit prameny. Naše cesta začala u Tindallova pramene, kde jsme se naučili další veselou jarní píseň, pokračovala k Alžbětinu prameni a přes pramen Skalka až k Anglickému prameni.

U všech předchozích jsme plnili společně úkol a zpívali, u posledního nás však čekal úkol nejtěžší – rozveselit smutnou studánkovou vílu Králku. Přes velké snažení nás všech byla stále smutná, až jsme se dovtípili, že to způsobuje zanesený pramen. Po té, co se nám ho podařilo vyčistit, voda začala téct a víla se rozjasnila.

 

 

 

 

 

Naši cestu zakončil táborák a opékání v prostorách letního divadla, kde byla pro děti nachystána přírodní dílnička, ke se mohly zapojit do stavění domku z proutí nebo poznávat stromy. Závěrem proběhla diskuze o možné budoucí podobě letního divadla a změnách ve Smetanových sadech. Těšíme se v těchto krásných jesenických prostorách na další akci z cyklu Park žije!, která tentokrát ponese název Tvoříme divadlo.

 

 

 

 

 

 

 

Fotografie z akce ve fotogalerii.

 

 

 

 

 

 

 

Divadlení v Bojnicích

Když jsme dostali od jesenickým MKZ nabídku zúčastnit se s našimi divadelníky stašidelného průvodu v Bojnicích, velmi nás to potěšilo. Přesto jsme vzhledem k věkovému složení našeho souboru s účastí váhali. Nakonec nad obavami ze strašidel a dlouhé cesty zvítězila touha po malém dobrodružství a příležitosti utužit vzájemné vztahy. Vyrazili jsme tedy na cestu do Bojnic.

Jako kostým jsme zvolili lesní strašidýlka – výroby byla nenáročná, děti se v nich cítily jako ryby ve vodě a zároveň jsme tím zdůraznili, že do spřáteleného města přijíždíme z hor a lesů. Bylo o nás pěkně postaráno, po příjezdu a generální zkoušce průvodu jsme mohli obdivovat krásu městečka.

V průvodu, který vycházel z Bojnického zámku a pokračoval a Hurbanovo náměstí, jsme viděli řadu masek, kromě těch strašidelných, kterým naštěstí na děsivosti ubíral jasný slunečný den, také šlechtu, sokolníky, myslivce či tanečnice. Na náměstí jsme předvedli krátkou scénku o lesních strašidýlkách, do které jsme přizvali i přihlížející děti a v průvodu opět došli na zámek.

 

 

 

 

 

 

Část naší výpravy pak využila možnost prohlédnout si romantický bojnický zámek. Odpoledne jsem shlédli vystoupení sokolníků, které jsme si oblíbili už při jejich vystupování v Jeseníku a k večeru vyrazili na cestu zpět. Jsme vděční za možnost vypravit se do krásného partnerského města a být součástí jeho společenské události. Tato výprava pro nás byla pěkným společným zážitkem.

Za Eduarty Nika Liberdová a Dominika Hanulíková.

 

 

Cvrček málem dohrál na prknech jesenického divadla

Náš divadelní program Divadlení k rozvoji i pobavení se letos poprvé stal součástí svátku ochotnického divadla v Jeseníku a svým představením Jak cvrček málem dohrál zahájil 22. ročník Divadelní žatvy. Představení předcházely přípravy zahrnující kromě samotného nácviku a společné výroby kulis také víkendové soustředění, předpremiéru v mateřské škole Holanova v České Vsi či živou pozvánku do jesenického divadla.

Živá upoutávka a pozvánka na Divadelní žatvu v prostorách ZŠ Průchodní a Masarykova náměstí.
Pohádka o pilných mravencích a lehkomyslném cvrčkovi v podání souboru Divadlení – k rozvoji i pobavení.

S EduArtem spřízněné Dramatky vystoupily v divadle s vlastním a stejnojmenným dramatickým zpracováním knihy Daisy Mrázkové Nádherné úterý, které vypráví příběh o bolesti z dávné ztráty proměněné v pochopení a radost. Věříme, že radost, kterou jsme při přípravách a společném vytváření představení zažívali my, se přenesla také na diváky Divadelní žatvy.

 

Nádherné úterý.
Všechny Dramatky na scéně v divadelním zpracování knihy Daisy Mrázkové.

Česká Ves ožila s Masopustem po 50 letech

Medvěd v kole roztočil jelito i bábu s nůší! Nádherné zimní počasí, krásné a nápadité masky, přátelská a radostná atmosféra – tak by se dal v jedné větě shrnout českoveský masopust konaný v sobotu 10. února 2018.

 

Za zvučného doprovodu Oškerovy dechovky a pod vedením Masopusta a jelita prošel průvod maškar centrem obce – vyrazil od ZŠ, kde byl pohoštěn jejími zástupci a kde také starosta udělil Masopustovi právo vládnou pro tento den obci předáním klíče od ní. Přes zastavení a občerstvení u fotbalistů, hasičů, farnosti a DPS, kde spojili síly místní pracovníci se spolkem pro Českou Ves, došel až do prostor Veterán klubu. Zde se o výborné pohoštění postaral spolek Českoveské ženy. Po celou dobu průvodu se zpívalo, hrálo, tančilo s medvědem a zástup masek, mezi kterými jsme mohli spatřit smrtku, šaška, řezníka, prase a mnoho dalších, vyvolával masopustní pokřiky.

Na závěr byla pochována basa, v jejímž nesení se během průvodu střídaly děti a nastal čas navrácení klíče do rukou starosty a ukončení veselí. To však Masopust odmítl, nechtěl se své vlády vzdát. Děti nezaváhaly, Masopusta po honičce chytily, klíč mu odebraly a vyhnaly ho pryč. Masopust odcházející z obce rozvodněnou řekou nám však slíbil, že se zase vrátí. A my v to doufáme také.

Užili jsme si s ním spoustu legrace, veselí, dobrého jídla i pití a krásného setkání s lidmi, s nimiž se často jen potkáváme či míjíme na ulici. Dal nám prostor pobýt spolu, navzájem se uhostit a poznat se bez zábran, které pod maskami opadávají. Jak jsme se však dozvěděli z úst ministranta při zastavení u českoveské farnosti a později také rabína při pochování basy, je čas veselí i čas půstu, který nám právě nastává a je dobré jej využít například k zamyšlení nad směřováním vlastního života a některých požitků se v této době vzdát.

Do organizace masopustu se zapojilo velké množství lidí, jimž patří upřímný dík za to, že byli ochotni věnovat svou energii a čas k přichystání krásné akce a výborného pohoštění pro své spoluobčany.

Foto z akce v galerii (autor Roman Janas).

NL

Českoveský masopust 2018

Přijďte se spolu se svými sousedy a spoluobčany poveselit na masopustní průvod v maskách centrem obce. Setkáme se v 10 hodin před ZŠ, kde se naučíme masopustní písně a každý obdrží na cestu potřebný kalíšek. Během průvodu nás čekají zastávky s občerstvením, které si pro nás chystají některé českoveské spolky a oddíly. Zastavíme se na hřišti u fotbalistů, před starou hasičárnou se setkáme s hasiči, před kostelem se zástupci z farnosti a před domem s pečovatelskou službou se spolkem pro Českou Ves. Na závěr nás uhostí Českoveské ženy v prostorách Veterán klubu. K veselému průvodu nám zahraje Oškerova dechovka. Budete-li chtít uhostit vaše sousedy i vy, jakýkoliv druh občerstvení bude vítán. Těšíme se na vás a vaše masky!

Naše poctivé svátky s EduArtem

Jedním z cílů naší organizace je skrze pořádané akce upozorňovat na skutečnou podstatu svátků. V prosinci se k tomuto naskytly hned tři příležitosti.

Prvním z nich byl příchod svatého Mikuláše, který se odehrál, stejně jako zbylé dvě akce, na Rejvízu při horské chatě Férovka. Letos to nebylo jednoduché, protože čerti, kteří vařili v pekle guláš, do ohně přiložili žebříkem nachystaným pro Mikulášův příchod z nebe a stihli ještě roztrhat andělskou knihu s adresáty dárečků. Děti se však nenechaly pekelníky zastrašit a kromě nácviku písní pro Mikuláše, pro něj také stloukly žebřík nový a navrch ještě svázaly šálu. Nezaváhaly ani jít až do pekla pro jednotlivé listy knihy a poté již mohl Mikuláš bez potíží přijít mezi ně. Krásnou atmosféru této zčásti venkovní besídky podpořily kupy perfektního prašanu vyzývající například i k bitvě s čertem.

 

 

 

 

Beze sněhu se musela obejít akce Živý Betlém konaná 26. 12. Na 180 lidí se přesto zvedlo z tepla domovů, aby se poklonilo narozenému Ježíškovi. Než se tak stalo, musel anděl přesvědčit nedůvěřivé pastýře, aby se k Betlému vydali a navíc bylo nutné rozsvítit nad Betlémem hvězdu. Děti se do obou úkolů vrhly s vervou sobě vlastní – sesbíraly paprsky hvězdy roztříštěné po louce a hvězdu společnými silami rozsvítily. Anděla, který by se jinak ke vzletu sám neodhodlal, vytáhly děti po lanovce do výše, odkud zvěstoval pastýřům radostnou zvěst. Ti konečně uvěřili a společně s ostatními se vydali ke chlívku, kde krásná Maria kolébala malého Ježíška, jemuž jsme zazpívali a klaněli se. Příchozí také mohli podpořit činnost místní charity zakoupením punče.

Poslední den v roce často patří bilancování, hodnocení či plánování. Projít si uplynulý rok mohly také děti s rodiči, kteří zavítali k Férovce. Bylo pro ně nachystáno 12 úkolů, každý tematicka odkazoval k jednomu měsíci. Dvanáctým úkolem bylo napsat či nakreslit na hvězdu své přání do nového roku a upevnit na trám chlívku, kde před pár dny pobývala Svatá rodina. Po splnění a získání všech dvanácti razítek čekala na každého sladká odměna.

Ani jedna událost by se nemohla uskutečnit bez značného nasazení mnoha dobrovolníků, kterým tímto děkujeme, stejně tak chatě Férovka za poskytnuté zázemí.

Foto ze všech tří akcí v galerii

Zaposlouchali jsme se do Sametové revoluce

Dne 17. 11. si každoročně připomínáme demonstraci studentů v Praze, která odstartovala sled událostí známých jako Sametová revoluce. Letos jsme slavili již 28. listopadové výročí a zdá se, že je stále velká potřeba si jej připomínat, přibližovat a tím si lépe uvědomovat hodnotu svobody.

 

 

 

 

 

 

 

Na horské chatě Josefa Odložila Férovka tým EduArtu připravil sametové dílny pro děti – tvořily si placky s českou vlajkou, přívěšek na klíče v trikoloře a pak společnými silami autentickou českou vlajku. Shlédly také několik tematických animovaných filmů. Pro děti následoval animační program v tělocvičně na téma svoboda/nesvoboda pod vedením manželů Hanulíkových a paralelně probíhala beseda s panem Petrem Košackým, který jakožto účastník dění, pamětník polistopadových událostí a spoluzakladatel OF v Jeseníku, mohl podat autentickou výpověď a podělit se o své osobní zážitky z revoluční doby. Z řad posluchačů promluvil také tehdejší student medicíny v Olomouci. Na závěr besedy pan Košacký odpovídal na dotazy posluchačů a rozproudila se diskuze.

Poté již děti i účastníci besedy měli možnost shlédnout dramatizaci písně Karla Kryla Nevidomá dívky v podání Kristýny Hanulíkové a společně se vypravit ven. Venku byla rozžehnuta vatra svobody, připomněli jsme si, že svoboda je jako onen oheň – může nám dobře sloužit, ale musíme se učit správně s ní nakládat. Zazněla český hymna jejíž závěr doprovázelo cinkání klíčů.

Závěr celé akce patřil dobovým písním. Za doprovodu muzikantů jsme zazpívali písně Marty Kubišové, Spiritual kvintetu, Karla Kryla a mnohých dalších. Věříme, že program umožnil všem účastníkům uvědomit si, že naše svoboda není automatická, že i svoboda má své mantinely a že stojí za to bojovat, abychom v ní mohli žít.

Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě i realizaci, zejména panu Petru Košackému, Kristýně a Honzovi Hanulíkovým, panu Michalu Blaškovi za hudební doprovod a Férovce za poskytnuté zázemí.

EduArti

Foto z akce v galerii

Prožít dušičky -nečekaně největší EduArtí akce

Smrt patří k životu jako sloni k chobotu, hlásal podtitul akce, která proběhla poslední říjnový den v jesenickém informačním centru Katovna. Nejen o této skutečnosti se mohlo přesvědčit okolo 150 dětí – nejprve žáci čtvrtých a pátých tříd základní školy z Jeseníku a České Vsi, odpoledne pak veřejnost.

 

 

 

 

 

 

Žáci shlédli na začátku programu scénku, která je uvedla do tématu smrti. Poté se prostřídali na třech stanovištích. První skupina se vydala ke kořenům obrazně i skutečně – ve sklepním prostoru si vyráběla své vlastní rodokmeny z klacíků, provázků a kartiček a při výrobě došla až ke generaci svých praprarodičů. Spousta z nás si jména těchto předků vybavuje stěží a tak vznikl hezký návod pro děti, jak toto téma otevřít doma s rodiči – jak se jmenovala prababička? Proč si vzala pradědečka? Kde se narodili a proč se přestěhovali?

Na druhém stanovišti si děti zahrály hru „Kufr života“, během níž si zaběhaly a zároveň mohly pozorovat, jak se mění naše životní hodnoty ve stále obtížnějších životních situacích. Vyvstaly otázky – po čem toužím, když mám celý život před sebou a nic mě netíží? Co potřebuji, když mě okolí nebere? Co, když mi zemře někdo blízký? A o co budu usilovat, když mi budou zbývat tři poslední dny
života? Vím, kdy tyto dny přijdou?Na posledním stanovišti žáci shlédli animovaný tematický film a měli možnost rozebrat nejen ho, ale také úvodní scénku a celkově téma smrti s terapeutkou. Na závěr společného povídání si vyrobili svíčku z včelího vosku.
Odpoledne byla Katovna otevřena veřejnosti, přicházely hlavně rodiny s dětmi. Opět byla možnost vyrobit si svíčku, rodokmen, ozdobu z tújí na hrob nebo shlédnout animovaný film. Po setmění se dějiště přeneslo do ulic města. Odvážlivci odhodlaní vyhrát bitvu na straně světla proti temným silám vyrazili k Vodní tvrzi, kde se jim představilo pět již zemřelých postav pan továrník, řeholní sestra, vědkyně, umělkyně a bylinkářka. Jejich světlo, které zde zažehli, bylo však pohlceno temnotou a na hráčích bylo opět ho rozžehnout a rozmnožit. Temné síly byly zákeřné, nebylo snadné je porazit, ale díky nasazení, rychlosti, spolupráci a důvtipu se to hráčům podařilo a nádvoří Vodní tvrze opět rozzářila světla svíček.
Celodenní program uzavřel působivý koncert Ondřeje Kozáka s tematickými písněmi, jenž byl proložen poezií Jana Skácela, Jiřího Wolker a Otakara Ševčíka, již četl poslední zmiňovaný autor.

Je dobré klást si základní otázky. Bylo pro nás velkým potěšením, že jsme na některé z nich mohli společně s dětmi hledat odpovědi, připravit se na Dušičky jako na svátek, kdy vzpomínáme na
své zemřelé, přemítáme o jejich odkazu a pokoušíme podívat se na svůj vlastní život s tím, že k němu smrt patří. Velké díky ze strany EduArtu náleží Katovně, zejména paní Agnieszce za její péči, českoveské a jesenické základní škole  za spolupráci, pracovníkům Vodní tvrze a v neposlední řadě dobrovolníkům z kvinty jesenického gymnázia, kteří svým mladickým nadšením dodali potřebnou energii večerní hře.

Foto z akce v galerii